V podsekcích stránky o výstavách najdete informace o výstavách, kde jsme prezentovali komondory, ale i výstavy, které nás něčím zaujaly. Většinou jsou to takové, kterých se zúčastnil pejsek pocházející z naší chovatelské stanice, nebo je s naším chovem nějak spjat. Neprezentujeme všechny výstavy, kterých jsme se účastnili, z prostých důvodů - z počátku jsme nebyli vybaveni slušným fotoaparátem a naše stránky byly založeny až v létě roku 2008... a také ne vždy si foťák vezmeme s sebou.
klubové a speciální výstavy mezinárodní, národní a krajské výstavy
Rok 2012 jsme pojali jako odpočinkový ohledně vystavování. Rozhodli jsme se víc než běhání po výstavách věnovat psům a dalším našim zvířatům tak, aby to pro nás byl relax. Je však pravdou, že naše rozhodnutí ovlivnily i některé události pro nás nepochopitelné a my odložili růžové brýle... Zřejmě každý, kdo se pobybuje v kynologii, dojde časem k podobným závěrům. A tak jsme se i proto zúčastnili jen pár výstavních akcí - světovky v Salzburgu, mezinárodky v Litoměřicích a Boleslavi, kde pak na druhý den jediné klubové akce, na kterou jsme se rozhodli přihlásit a při které jsme uchovnili naše mladé feny Erisz a Elektru Fehér Kócos.
V roce 2011 jste nás mohli spatřit na národní výstavě 9.1.20111 v Olomouci, dále na prestižní show ŠAMPION ŠAMPIONŮ 2010, která se konala 15.1.2011 v Praze v kongresové hale hotelu TOP, dále 9.4.2011 to byla národní výstavu v Ostravě, 10.4.2011 klubová výstava při NV v Ostravě, krajská výstava v Mladé Boleslavi 30.4.2011, víkend 21.-22.5.2011 v Litoměřicích (NV + MV), speciální výstava v Brně 26.6.2011, MVP Praha 5.11.2011 a Klubová výstava v Praze 6.11.2011. A nelze nezmínit nejdůležitější akci roku 2011 - Maďarský Komondor fesztivál, který se tentokrát konal nedaleko od Budapešti v Monoru. Zde zazářila naše mladá fena Erisz Fehér Kócos.
V roce 2010 jsme se ukázali v Mladé Boleslavi 3.4.2010 na XI. Pojizerské výstavě psů, 11.4. v Ostravě na klubové výstavě, kde jsme se prezentovali i jako chovatelská stanice. Následovala 1.5. Praha, 22.5. Litoměřice a 24.5. jsme se zúčastnili s Almou a Abigél jedinečného Komondor festivalu v Maďarsku. První polovinu roku jsme ukončili předvedením Almy na speciální výstavě Pannonia klubu v Brně. V druhé polovině roku jsme se se štěňátky Estillou a Elektrou a fenami Almou a Abigél zúčastnili mezinárodní výstavy v Českých Budějovicíchd dne 9.10.2010 a zde jsme i prezentovali naši "Fehér Kócos" v soutěži chovatelských stanic.
V roce 2010 jsme se ukázali v Mladé Boleslavi 3.4.2010 na XI. Pojizerské výstavě psů, 11.4. v Ostravě na klubové výstavě, kde jsme se prezentovali i jako chovatelská stanice. Následovala 1.5. Praha, 22.5. Litoměřice a 24.5. jsme se zúčastnili s Almou a Abigél jedinečného Komondor festivalu v Maďarsku. První polovinu roku jsme ukončili předvedením Almy na speciální výstavě Pannonia klubu v Brně. V druhé polovině roku jsme se se štěňátky Estillou a Elektrou a fenami Almou a Abigél zúčastnili mezinárodní výstavy v Českých Budějovicíchd dne 9.10.2010 a zde jsme i prezentovali naši "Fehér Kócos" v soutěži chovatelských stanic.
Výstavy jsou rozděleny na sekci klubových a speciálních výstav a na druhé straně stojí výstavy ostatní, tj. většinou výstavy mezinárodní, národní a krajské. Naše zkušenosti byly takové, že jsme viděli rozdíl mezi těmito show. Nemyslím tím dovednost majitele na kruhu, každý není super handler a ani já se za něj ani náhodou nepovažuji… Jako chovatel jsem viděla rozdíly v posuzování, proto pro mne většinou daleko větší váhu měly právě klubové a speciální výstavy, kde posuzovatele vybírá klub sám z řad rozhodčích. Vybírá takové, o jehož kvalitách a neovlivnitelnosti není sporu. Bohužel dnes už lze konstatovat, že jsme skeptičtí i v takových případech, ani nejlepší záměr klubu není zárukou toho, že výsledky z kruhu vypovídají reálně o pohybové a exteriérové kvalitě posuzovaného jedince. S manželem se dokážeme nahlížet na situaci nezaujatě, nejsme nikterak uraženi, pokud našeho psa porazí v našich očích lepší jedinec, nikdo není dokonalý a i oko posuzovatele se může lišit s naším názorem. Přej a bude ti přáno... Pokud však vidíme, že pořadí posuzovatel poněkud přehodil, zadal výbornou psovi, který ani neměl být posouzen, vyzdvihl někoho, kdo na "to" nemá a je to do očí bijící, jsme tímto vnitřně rozhořčeni. Tímto postojem rozhodčích v podstatě škodí plemenu a majiteli nadneseně ohodnoceného psa dávají v podstatě falešnou informaci o kvalitě jeho jedince. Již mnohokrát jsme se setkali s tím, že posuzovatel upřednostnil například jedince s delší srstí a špatným pohybem před pěkným mladším zástupcem plemene. Další, co se nám při posuzování nezdá je falešná představa o předvedení komondora jako takového. Pastevecký pes se má v postoji a pohybu předvést s přirozeností sobě vlastní, není společenským plemenem a tak by měl být i posuzován. Také se osobně mně nelíbí, pokud posuzovatel přehlíží povahu jedince. Nemastný a neslaný pes s „mrtvým“ ocasem pro mne není typickým komondorem. Komondor má jako pastevec i svou hlavu a nemusí se mu zrovna chtít ukazovat, ale charakter by neměl být zaměňován za momentální náladu psa… Komondor je sebevědomý pes a mělo by to být ve výstavním kruhu vidět. Někteří rozhodčí momentálně zvednutý ocas nad hřbetní linii považují za drobný nedostatek, avšak dominance a vada by se měla rozlišovat. Exteriér bez zdraví a povahy není ničím. Jako velký prohřešek vidím i nedostatečnou kontrolu zubů, nemůže se stát, že se při bonitaci naším klubem zjistí, že šampionu z Ruska chybí M3. S přehlédnutím chybějícího zubu bychom se neměli setkat na méně významných výstavách, natož na takových, kde se udělují důležité tituly. Bohužel i výsledky výstav a získané tituly určují směr chovu. Možná právě z tohoto důvodu pro nás výsledky výstav nejsou tím směrodatným hlediskem pro chov.
O Komondorovi se dočtete na různých webových stránkách, ne vždy však text odpovídá skutečnosti, jeden od druhého kopíruje a největší znalci plemene jsou Ti, kteří ho na živo ani neviděli... Proto je lepší navštívit komondora u chovatele nebo využít výstavní den, kdy je umožněno obdivovatelům komondora se s ním střetnout osobně. I když výstavy až tak nemusíme, s manželem nejsme typickými vystavovateli, kteří se nedočkavě těší na výstavní atmosféru, oba jsme spíš jako komondoři - introverti, kteří nejsou až tak moc nadšeni, pokud jsou středem zájmu. Ale rádi komunikujeme s lidmi, které Komondor zaujal a odpovídáme na všechny, někdy až na úsměvné otázky...
