Vítejte na stránce komondor.wbs.cz v sekci U nás na Kvítkově :)
Kvítkov se stal naším novým domovem počínaje sklonkem roku 2002. Po roce hledání jsme konečně našli domek, u kterého bylo i zázemí pro koníky, zahrada, výběh... Kdysi jsme začínali s jedním komondorem z útulku, čtyřma koníkama a slepicema, které jsme podědili po původním majiteli. Dnes už máme úplně jiné koně, než co jsme na Kvítkov přišli a náš první komondor už s námi není hodně dlouho... a naopak přibylo několik dalších dredulek a postupem doby se z našeho úplně obyčejného stavení, které ani nepřipomíná venkovský statek, stalo malé hospodářství, taková maličká farma pro radost... Chráníme si naše domácí štěstí a užíváme si klidnější život s našima zvířátkama, s kterými je náš svět o mnoho barevnější.
Jako první jsme k našim koním a hlavně komondorům přibrali ovečky. Však komondor je ze všeho nejvíce pastevcem a my jsme chtěli našim dospělým dredatým kamarádům a i štěňátkům při socializaci umožnit to, k čemu byl tento pes ve své domovině po staletí používán, hlídání stáda :) Je až neuvěřitelné, jak je s tou drobotinou šťastný, ať už mluvím o kterémkoliv, který s námi kdy žil. Na začátku jsme si přivezli vykastrované beránky, nevěděli jsme, jak nás chov těchto přežvýkavců bude bavit. Ale po pár měsících přibyla první romanovská ovečka, po které jsme si nechali její dceru, kříženku suffolk/romanovka, pak přišly další a jejich jehňátka...
V polovině roku 2012 se k nám nastěhovala první koza, původně kvůli mléku pro štěňátka, abysme už nemuseli v inkriminovanou dobu shánět... a k ní přibyla druhá,.. pátá :) a tak kozenek už je také docela slušné stádečko, obzvlášť, když kolem nich poskakují jejich potomci! S tím souvisí i další činnost, ke které jsme se tak dostali, výroba sýra.
Slepice jsme měli od dob, kdy jsme se do našeho domova nastěhovali, ale nikdy to nebylo v takovém počtu jako v posledních letech. Časem jsme si pořídili hybridy, kteří se vyznačují oproti čistokrevným plemenům vysokou snáškou, po nějakém čase jsme vylíhli i naše první kuře, které jsme pojmenovali jak jinak než Kalimero. 
Dalšími přírůstky byli maransky a araukany, ty se nám podařilo pořídit jako malá kuřátka z jedné z vyhlášených líhní, celkem asi 45 kuřat :) Ke slepicím přibyla i vodní drůbež, a to páreček českých bílých hus a kachen ruánských, u kterých jsme líhli vajíčka v naší nové líhni. Jak jinak než že stála v kuchyni na baru, aby jsme to měli stále pod kontrolou...
O komondorech je v podstatě skoro celý náš web, postupně přibývali, my si zaregistrovali chovatelskou stanici pod názvem, který odpovídá jejich exteriéru a v maďarštině zní mile. 
A tak další informace o nich na konkrétních odkazech, ať už to je o chovných jedincích, štěňátkách statistice chovu a nebo naší filosofii, s kterou se snažíme přispět do budoucnosti tohoto vzácného plemene. No a na konec se musím zmínit o naší velké lásce, o koních. Jak jsem se zmínila na začátku, už dávno nejsou v té sestavě, jako když jsme na Kvítkov přišli. Někteří na nás čekají na místě, kde se jednou všichni setkáme, jiní dělají radost lidem, u kterých našli hezký domov, zrovna tak, jako my jsme teď v poslední době koupili nové koníky. 
Už je jich pěkná řádka, s kým jsme trávili čas či ještě jsou s námi - Kesi, Čabraka, Trn, Rebeka, Karinka, Winston, Neo,.. a na podzim 2013 do naší koňské rodiny přišel i plnokrevný valášek Ibelin´s Sword, zároveň jsme ale s manželem oba propadli kráse a charakteru andaluských koní, a tak v lednu 2014 se nám podařilo získat chovnou klisnu tohoto úchatného plemene Pura Raza Española - pětiletou vranku s úžastným jménem Fabulosa AR. Pár týdnů po Fábě už u nás řehtal čtyřletý hřebec Mister IV, také P.R.E. koník Oba jsou připravovaní nejen pro naši radost a užívání jejich přítomnosti, andalusiani oplývají neuvěřitelným charisma, ale v budoucnu zúročí všechny jejich úžasné vlastnosti v historické show, rytířských kláních, případně příležitostně uplatní jejich dovednosti ve filmu. Fábu však ještě čekají i jiné a milé povinnosti a my doufáme, že si v budoucnu budeme užívat jejího mateřství.
Díky těm všem zvířátkům, které s námi sdílí stejné místo na zemi. Mnohému jsme se přiučili za tu dobu, kterou je chováme, i ještě než na Kvítkov jsme přišli. Naše znalosti se tak prohloubili, i když čím více člověk zná a ví, o to víc chápe, kolik by toho ještě potřeboval vědět a znát... Jsme jim vděčni za všechny chvíle s nimi strávené, nejen ty, kdy společně relaxujeme, ale obzvlášť ty, které s nimi můžeme prožívat při narození jejich mláďat. Jsou to pro nás pokaždé nezopakovatelné a my ač nevěřící, oba v duchu děkujeme bohu za to, když vše dopadne dobře a my se můžeme jen radovat a naše oči se nám třpití jen slzami dojetí.
