Fehér Kócos - Komondor Kennel FCI

Fehér Kócos doporučuje (nejen) pro pejsky PANGAMIN → 
     

Fehér Kócos Komondor Kennel FCI  - 
membership of Pannonia Klub and Hungária Komondor Klub

 Welcome to website Fehér Kócos Komondor Kennel. We live in Czech republic in little village Kvítkov, our breed specializing only in the race komondor. Our puppies are for breed, dogshow and for people loves this beautiful dogs. Our objective is to produce a healthy, dogs with HD 0/0, ED 0/0 and eyes tests negative. We value quality over quantity. Puppies with microchip, vaccinations and de-worming, exportpedigree etc. of   course. Puppies got good socialization with nice character from us.

 

Bolek Polívka s naší Almou v reklamním spotu v TV 

 

 

Plánujeme krytí pro rok 2012 !!!

Informations on feherkocos@seznam.cz

Feel free to contact us with any questions.
 

                    

                      Komondor je  díky svému zjevu nezaměnitelný a jedinečný.     

             Vzbuzuje obdiv a respekt, je sebejistý, důstojný, odvážný a nenáročný.

          Po staletí byl komondor ve své domovině využíván ke střežení stád proti predátorům. Jeho zemí původu je Maďarsko. Do Evropy přišli maďaři jako mnohopočetné kmeny nejen jako skvělí bojovníci, ale také jako znalci zemědělství, chovatelé a pastýři dobytka. K pastevectví potřebovali zdatné pomocníky k nahánění jejich zvířat, ale také, a to především - odvážné, tvrdé a sebejisté psy k ochraně stád před predátory. Komondor - strážce a ochránce stád.

     Pokud budeme chtít pochopit psa jakéhokoli plemene, musíme vědět o lidech, kteří ho vyvinuli a obzvlášť znát účel, pro který je určen. Jinak tomu není u starého pasteveckého plemene Komondor. Začít musíme s jeho historií u migrace, která se konala téměř před tisíci lety. Do Karpatské kotliny, do oblasti historického Maďarska, které bylo v tu dobu asi 3x větší než v současnosti,  přišly pod vládou krále Arpáda maďarské kmeny – Kumáni.  Kde byla přesně původní vlast těchto Maďarů, není známo, přišly od někudy z východu…  Někdy na konci desátého století v podstatě původní kočovníci říkající si „Kumáni“  žijící někde v okolí Žluté řeky, díky expanzi Mongolů migrovali ze své rodné vlasti směrem na západ. Od jedenáctého století se stěhovali k pohoří Ural a k dolnímu Dunaji. V podstatě neustále prchali před Mongoly. Na počátku 13. století dosáhli hranic Maďarska. V roce 1239 žádal  jejich vůdce Köten Khan krále Bélu IV. o azyl, bylo mu vyhověno, a tak se zde mohli usadit. V roce 1241 se Mongolové připravili na invazi Maďarska, na Kumány padlo podezření, že jsou jejich špióni. Navzdory tomu, že byli pod přímou ochranou krále Bély, s rodinou byli masakrováni německými a maďarskými vojáky. Kumáni se rozhodli odejít a uprchly na jih, ozbrojení se šli pomstít za svého vůdce. Mongolové vedeni chánem Bátúem vstoupili roku 1241 na východní Maďarsko, o rok později se dostali do západního Maďarska. 

     Při archeologických vykopávkách byly odkryty hroby s pozůstatky psů a koní. Psí pozůstatky byly identifikovány jako kostry komondorů. Původ názvu plemene Komondor je zřejmé z názvu, Koman-dor, tj. pes Kumánů. Protože se Kumáni stěhovali i přes jižní Rusko, najdeme tam jihoruského ovčáka, který je s největší pravděpodobností příbuzný Komondora. 

V horách jižně a západně od Maďarska, v jižních Italských Alpách  najdeme jiného psa, který je pravděpodobně příbuzným Komondora, Bergamského ovčáka. Maďarsko má dva velké ovčáky, jedním z nich je Kumánů Komondor, druhým se stal Kuvasz, pes tehdejší šlechty Maďarů. Komondor zůstal psem pasteveckým, ochráncem stád a venkovských obydlí. Kuvasz spíše držel stráž ve městech.  Zdá se, že ačkoli není mnoho informací o plemeni puli, pravděpodobně i oni díky exteriéru srsti byli psy Kumánů. Další maďarští ovčáci byli pravděpodobně vyvinuti z puliho – pumi zřejmě křížením s teriérem a mudi křížením puliho se špicem.

      A jak vlastně vzniklo jeho jméno? Můžeme se jen domnívat, jak k němu Komondor přišel, názorů je několik. Jako nejvíc pravděpodobný je zdá být podle názvu Koman-dor, tj. pes Kumánů. Dalším názorem je ten, že jméno Komondora je odvozené od slova "komor" - znamená to zlostný, mrzutý... Podle Pethe Ferencze - maďarského přírodovědce -  je jméno spojené s francouzským slovem "comandeur". Jednou z nejpravděpodobnějších možností se zdá být i maďarská legenda o psovi, na kterého lidé volali jednoduše "komor kedvű" - ten s mrzutou náladou... Z roku 1544 jsou první konkrétní zmínky o komondorovi jako o plemeni s jednoznačným pojmenováním. Později se roku 1673 o komondorech zmínil i velký učitel národů Ján Ámos Komenský. V těchto dobách byli vlci i jiní predátoři v Karpatské kotlině přemnožení, obliba komondorů tedy stoupala, ale komondor si našel cestu i například k italské aristoktracii v Neapoli či k rakouskému dvoru v Bavorách. Chov komondorů dostal zásadní ránu v období 2. světové války, kdy se stali pro nacisty živým štítem... Za svou statečnost zaplatily svým životem tisíce psů tohoto plemene. V tuto dobu komondor téměř vyhynul, naživo zůstalo pouze 130 jedinců. Pokud se nad tím zamyslíme, je snad až zázrak, že se toto krásné plemeno zachránilo! Díky rozvoji maďarské kynologie a několik jejích výrazných osobností se dál určoval směr a vývoj komondora. 

       Mezi komondorovi charakteristické vlastnosti patří nedůvěřivost a ostrost proti vetřelcům. Vysoký stupeň odvahy v kombinaci s naprostou ostražitostí a neochvějnou věrností z něj dělá jednoho z nejlepších pastevců. Komondor je pastevec, nikoli ovčák - rozdíl mezi ovčáckým a pasteveckým psem je značný a vyplývá ne z hlediska inteligence, ale ze způsobu jejího používání. Ovčácký pes spolupracuje se svým pánem a v podstatě očekává jeho signály. Pastevec oproti němu využívá své inteligence tak, že sám dokáže vyhodnotit situaci a podle toho se zachovat či pacovat. Věrný je svěřenému místu, které považuje za své teritorium, a neméně svému pánu. Vzhledem k jeho absolutní neúplatnosti je tento maďarský pastevecký pes téměř nadřazen hlídacím psům. Ačkoli plní příkazy svého pána, rozhoduje se raději samostatně, slepou poslušnost komondorů vylučuje charakter práce, kterou po staletí vykonávali. Za denního světla komondor pouze zdánlivě v klidu odpočívá, jeho reakce na vetřelce bývá blesková. Více aktivní bývá v noci než ve dne, tento biorytmus byl taktéž cíleně utvářen, jeho hlavní práce začínala se setměním. Pastevectví komondorovi stále koluje v krvi, proto žije v symbióze se svěřenými zvířaty, lovecký pud je u něj silně potlačen. Vztah k domácímu zvířectvu je v jeho charakteru velice hluboko zakořeněný.

      Pokud si polidštíme jeho charakter, jedná se spíše o introverta, který bude nejraději pozorovat a nenápadně hlídat vše co považuje za své – teritorium, zvířata, pána a jeho rodinu.  Svou náklonnost vyjadřuje svému pánovi stroze oproti některým plemenům, která se dožadují neustálého hlazení a přímého kontaktu, nevtírá se... ačkoli není výjimkou výbuch radosti při vítání a podobně. I on se čas od času nejen ve štěněčím věku velmi rád se svým pánem či někým jiným z jeho „smečky“ pomazlí a zalaškuje a je s ním šťastný. Samozřejmě štěňátka a mladí komondoři vyžadují kontakt a mazlení daleko častěji než dospělí jedinci, jako všechna mláďata... Děti opatruje, je k nim láskyplný a opatrný. Často se nám stává, že majitelé pejsků od nás se až diví, jaký je mezi komondorem a jejich ratolestí hezký vztah, co vše si komondor nechá líbit, je tolerantní a nereaguje ani v nejmenším zlostně vůči malému děcku. Procházky  vítá komondor jako změnu, čas který tráví se svým pánem má rád, avšak jeho teritorium jej přitahuje víc než dlouhé toulání a vždy se těší domů. Chce být na svém a opatrovat si to tam... 

     Bílá srst komondora, díky níž působí komondoři mezi ostatními plemeny tak extravagantně, dorůstá v dospělosti až k zemi. Nejen svým vzhledem, ale i izolačními vlastnostmi připomíná ovčí rouno. Štěňata se rodí se zvlněnou srstí, až do období dospívání srst nevyžaduje žádnou péči. Asi na jednom roce srst začíná plstnatět a je na nás, abychom se o ni začali starat.  Struktura srsti nám sama naznačí, kde ji máme rozdělit, na většině míst  se  začne sama utvářet do žádoucích provázků a my jí jen dopomůžeme k perfektnímu výsledku.  Tato péče není časově náročná, s přibývajícím věkem je starost o srst ještě menší – navzdory všem mýtům, které komondora v tomto směru provázejí. I tvář komondora je v dospělosti zahalena šňůrovitou srstí, chrání jej před ostrým sluncem i studeným větrem. Právě proto vetřelec z mimiky jeho tváře nepozná, jakou má komondor v daném okamžiku náladu, o to víc je pak překvapen útokem. Koupání je pro komondory událostí, kterou strpí, ale nelze říci, že by byli takovouto péčí nadšeni a už vůbec ne, že by ji sami vyhledávali. Srst osychá v závislosti na délce a hustotě 4 dny i více. Pod bílou srstí by se měla nacházet kůže s větším množstvím pigmentu. Čenich, pysky, víčka, tlama a dásně by měli být břidlicově šedé až černé. Drápky a polštářky tlapek by měly mít taktéž tmavě břidlicovou barvu. Růžová barva kůže a nedostatek pigmentu je nežádoucí.

     Komondor patří mezi velká plemena, mezi ovčáckými psy se řadí jistě mezi největší, pokud si dokonce tomto směru  nezaslouží prvenství. Psi měří v kohoutku minimálně 70 cm, v průměru 80 cm, feny nejméně 65 cm, v průměru 70 cm. Horní hranice není stanovena. Jeho mohutnost pak ještě umocňuje délka a hustota srsti.

 Zdlouhavý výcvik není podmínkou, jedná se o učenlivého psa, avšak potřebuje důslednou výchovu se správnou socializací a nehodí se pro začátečníka, který ještě se psy nemá zkušenosti. Seznámení s civilizací v různých podobách je nutná, někteří jedinci mohou reagovat na cizí psy i lidi negativně a toto je zapotřebí nenásilně a rozumně potlačovat. Pozdější napravování není snadné, je tedy rozumné negativním vzorcům chování předcházet. Právě na veřejnosti se projevuje tak, jak jsme na něj během socializace a výchovy působili. Podle našich zkušeností a i zkušeností chovatelů, s kterými jsme v kontaktu, spatřujeme v komondorovi poměrně tvárného psa, samozřejmě za předpokladu vyzrálé osobnosti majitele... V současné době komondor neplní jen roli pasteveckého psa, čím dál tím častěji se stává rodinným psem, i když se nedá říci, že v pravém slova smyslu tak, jak to můžeme chápat např. u společenských plemen. Stále častěji se ukazuje  i na poli výstavním ( ukázka 1 ukázka 2 ukázka 3 ukázka 4 ), kde se chová většinou tolerantně, díky správné socializaci a i místu, které nepovažuje za své teritorium. Díky svému exteriéru sklízí velký obdiv, setkat se s ním není tak obvyklou záležitostí... 

V České republice dokonce komondoři pracují v canisterapii, což je světovou raritou, avšak obzvlášť zde je důležitá zkušenost a jistá psychická vyzrálost majitele. Pokud komondor nemá dostatečný prostor k seznámení s civilizací a ruchem, pak se necítí příliš dobře a na jeho chování to je znát... Vzhledem ke svému samostatnému myšlení si pak může situace vyhodnotit po svém. Je si vědom své síly, je vyrovnaný a  sebejistý.

Nehodí se pro sportovní kynologii. Vyplývá to z podstaty jeho charakteru pastevce, nikdy nebude patřit k plemenům, s kterým dosáhnete vysokého ohodnocení. Povely plní a je schopen stopování, obrany či poslušnosti, ale výsledek vloženého úsilí se nedá porovnávat s typicky pracovními psy. Nerad opakuje činnosti, u kterých nevidí podstatu a význam, sám si vyhodnotí opakování jako zbytečné plýtvání silami a povely plní poněkud vlažněji. Pokud komondor nemá náladu k dané činnosti, nebývá snadné ho motivovat k bystřejším plnění povelů. Byl předurčen a formován k jiným účelům, a to k samostatnému rozhodování pastevce. To je jehou parketou a v této činnosti je vynikající.  

Dá se říci, že komondor je velmi vzácný, samozřejmě v zemi jeho původu Maďarsku jsou počty těchto zvířat vyšší. Naším cílem je přispět alespoň trochu k velmi úzkému genofondu a pomoci tomuto úžasnému plemenu. Kovaní chovatelé jistě vědí, v čem tkví úskalí nízkého počtu zvířat pro chov, obzvláště pokud přirozená selekce probíhala před několika desítkou let na maďarských pusztách. Z tohoto důvodu klub zastřešující komondory v České republice přitvrdil na bonitačních podmínkách, konkrétně se jedná o oční testy a DKK, které ohrožuje všechna velká plemena, komondora tedy nevyjímaje. Spolu s našimi přáteli se snažíme o prezentaci komondora nejen na poli výstavním, snažíme se o  přiblížení tohoto plemene, o rozšíření chovu v České republice... Bohužel velká část pěkných a zdravých zvířat končí "jen" na zahradách u rodinných domků či u zahraničních zájemců. Je mnoho takových, kteří si raději pořídí plemeno v naší zemi rozšířené, často nakonec sáhnou po labradorovi s nejasným původem, než by se stali majiteli komondora nebo se i podíleli na jeho budoucnosti.

 Pro koho je komondor vhodným přítelem? V zásadě je určen majiteli se silnou osobností, člověka vyrovnaného a spravedlivého. Je pro člověka, který chce ve svém psovi vidět osobnost a pokud je třeba, samostatně myslící jednotku... Pro komondora je vhodným majitelem ten, kdo mu dokáže poskytnout dostatek volného prostoru a vhodnou práci a bude respektovat jeho vrozené charakterové i vzhledové vlastnosti. V žádném případě se nehodí do panelového bytu coby pokojový mazlíček a ten, kdo by jej rozmazlovat chtěl, těžko by si s ním v dospělosti věděl rady. Miluje svobodu, to v podstatě znemožňuje jeho chov v domácnosti. Kdo pochopí tohoto civilizací nezkaženého psa takového jaký je, důsledně jej bude vychovávat, pro toho  bude naopak komondor věrným a oddaným přítelem. Přes všechny neopodstatněné báchorky, které komondora provázejí,  je v první řadě totiž jako každý pes - je nejlepším přítelem člověka...              

                                                                                                                                                            autor: Pavlína Kubátová